Nic není věčné, všechno jednou pomine, teda kromě jednoho a to je vědomí. Vědomí jsem já i ty, jsme částice zdroje, co vydala se na výlet, aby našla střed pokoje. A volba je na nás jak a kam budeme směřovat, ne jaké frekvenci budeme společně vibrovat. Či zapálíme svíčku v této životní hře a nebo budeme žít agónii, ží v neustále tmě.
Kategorie: Marián Franček